Neznáte ještě otce ThLic. Pavla Havláta,OM ?Tohodle kněze mám moc rád....a na Velehradě 2006 jsem ho viděl poprvý a dostal mě....Chtěl sem tenkrát všem sprostředkovat tohle kázání ,ale neměl sem u sebe nic, čím bych to zaznamenal, pak sem dostal odkaz na zvukový záznam a tady je můj přepis.......Pokud najdete nějaké ty hrubky, omluvte mě prosím.......co bych ještě dodal?Škoda, že ho nemůžete slyšet na živo.Leda zvukovej záznam........pokud si chcete stáhnout zvukovej záznam někde bych i vyštrachal třeba ten odkaz.(Jo a smajlík znamená,že sme se všichni smáli) :)........Tak přeju krásný počtení....
My na Vranově u Brna každý rok pořádáme taky pěší pouť a jdeme několik dní třeba sto kilometrů na nějaké poutní místo,takže vím,co to je hezky mašírovat a taky zažít žízeň a horko a déšť a všecko takový a když ještě někde si lidi si někde ťukají na hlavu,co to tam de s těma křížkama,že ?Takže vím co to je.A vyspat se ve spacáku,když teda že?Tak vám za to moc děkuju, za tuto pouť, protože se mě zdá, že tyto pěší poutě nějak získávají jaksi místo v životě věřících.Už asi je dost toho,kdy se přijede autobusem a autem,zastaví se před dveřmi svatyně a jak sme si hezky poputovali že jo?: )A lidé začínají toužit po tom,aby udělali opravdu pouť,že jo, tak jak ste po tom zatoužily vy.Ať už dvacet kilometrů,nebo sto, to je jedno, ale opravdu putovat, jako znamení putujícího lidu a znamení víry a jako pokání, prostě pouť za Bohem, pouť pro milost, to přecer musí něco stát a vy ste to zakusily, a určitě z toho máte radost ,i když ste z toho třeba hotoví, ale krásně hotoví : ) -ono to za to stojí, co nic nestojí, to za nic nestojí.Tak Vám moc děkuju a kéž nám Pán pomůže pokračovat v těchto Božích věcech dál, za pomoci těch, kdo se nám věnují, kdo nás povzbudí, kdo to zorganizují, dej Pán Bůh, abychom pokračovali dál.Mě by zajímalo,kdo je, kdo byl první poutník.Chtěl bych trošku mluvit o pouti.Kdo byl první poutník?....Abrahám?.....Kdo ještě?.........(ticho)........Neslyším moc..Tak kdo je první poutník?Víte já myslím, že první poutník je Bůh, protože Bůh ve svém synu Ježíši sestoupil k nám na zem, připutoval k nám z nekonečné lásky,aby nás vytáhl ze hříchu, ze smrti a ze zla a aby nám otevřel bránu do nebeské svatyně, takže vlastně první poutník je Bůh.On k nám připutoval, aby nám pomohl, a my se z toho radujeme, takže Bůh ve svém synu, to je první poutník, který putuje k lidskému srdci a k nám ke všem,aby nám bylo líp, aby nám pomohl a skutečně se mu to podařilo, když se ho držíme.
Vzpomínám na jednu nešťastnou paní.Byla plná různých egzémů a všeho možnýho a smutná a několikrát zkoušela udělat sebevraždu a lékaři jí nepomohly,prášky jí nepomohly, nic jí nepomáhalo, a terapie nepomáhaly a nic nepomáhalo.Ta žena byla nešťastná a byla smutná,uzavřená do sebe byla zlá a všichni se ptali,co to je,co to je, no a nakonec ta žena po všech těch návštěvách všude jinde šla za knězem a tak nějak si otevřela srdce a zjistilo se že ona je nešťastná,pro zlo,které udělala.Měla za sebou několik potratů,nevyzpovídala se z nich, nesla to v sobě,začala nenávidět sebe,začala nenávidět lidi,začala být nemocná,bylo to velký zlo,že se nakonec chtěla zabít.a takovýto človíček příde a řekne:,,Je pro mě řešení,je pro mě pomoc?"A kněz řekne:,,Jasně ,že je,protože proto přišel poutník,aby nám pomohl z jakékoli viny a z jakýhokoli problému.A ta paní to všechno vyndala ven a řekla:,,Ježíši smiluj se nade mnou".A prožila odpuštění,prožila uzdravení a nakonec dokázala odpustit i sobě,co udělala a skutečně se uzdravilo její srdce,duše a uzdravilo se i její tělo.A to je nedávný příběh a já si říkám to je Bůh,on sestupuje do té naší bídy,do toho,co sme pokazily, do toho,v čem třeba zlym žijeme on je tady s náma.Poutník přišel aby byl s náma a my se z toho radujeme.Tak první věc,proč ste připutovali je aby ste Pánu Bohu všecko tady dali,aby ste mu to svěřily,protože on je s náma, on připutoval a je s náma.
Jednou jeden kněz byl na pouti se svými farníky a ,protože byl ještě přede mší svatou čas,tak si tam klekl do lavice vedle jedné tetičky a když jíviděl,jak se modlí,tak jí povídá:,,Tetičko vona ta pouť ani nebude stačit ,aby ste tady všecko Pánu Bohu řekla, že jo a Panně Marii?" A tetička se na něho podívala a říká:,,No důstojný Pane, když su na pouti, tak prostě otevřu srdce, Matka Boží to všecko vidí a vona nám přece pomůže." Tak to je príma, to je postoj, že jo?A tak sme tady přišli za tímto poutníkem Kristem, který vlastně přišel nám naproti, abychom mu všechno dali.Víte Bůh se může dotknout všeho.A to je radostná zpráva pro poutníka na tomto světě, že Bůh může všechno odpustit, může všechno proměnit a může moje rány uzdravit, jenom když mu skutečně věříme, tak se z toho dneska budeme takto radovat.A víte co se mě líbí?Že křesťanství, naše křesťanská víra je tak krásná,tak prostinká, tak lidská, tak prostě do života.V jednom obchůdku jsem se setkal s jednou paní jogínkou.A ona mě viděla v tom mnišskym hábitě, že jo.Říká:,,Co ste a co děláte?" Tak sem jí to řek.No a že se tak modlíme, že jo a postíme a snažíme se pomáhat lidem.Prostě se vyptávala.A pak se ptala:,,A proč to děláte?" Já řikám:,,No snažím se to dělat z lásky k Bohu a z lásky k lidem, tak jak to má žít každý křesťan nejenom kněz a řeholník." A pak ona začala vykládat, jak se taky postí, jak dělá ty meditace, jak se oprošťuje, jak se prostě vyprazdňuje a zduchovňuje.Já řikám:,,No Paní, ale proč to děláte Vy?,, No právě já se zduchovňuju,oprosťuju a osvobozuju, až budu uplně oproštěná tady od té tíže tohoto světa." Tak vždycky, když se s těmato lidma setkám, tak se raduju z toho,jak krásné je křesťanství.Že se nemusíme vyprazdňovat a kdoví jakým způsobem lítat k Pánu Bohu a když se nám to nepodaří,tak máme smůlu.Ale že Bůh přišel za námi, aby On nás pozvedl.Jak překrásné je křesťanství žité normálně, zdravě, krásně, to je Boží království už tady, mezi námi.
No a když si připomínáme pouť, tak si vlastně každý z nás má připomenout, že je poutníkem tady na této zemi.Pán Bůh nás poslal do tohoto světa ne do jiného, do této země, do této vesnice, do ničeho jiného a my tady jdeme cestou víry, naděje, a lásky.Takže každý z nás,naší poutí to nekončí, to je jen taková posila, jako když to auto zastaví na benzínce, že jo?A každý z nás má jít totuto poutí a je to pouť živé víry, pouť opravdové naděje a pouť fantastické lásky.A my jsem přišli, abychom se na tomto svatém místě povzbudily.Nejenom Pán Ježíš byl poutník, po něm apoštolové byly poutníci a šli do širého světa a Cyril a Metoděj, jací byly poutníci.Co všechno prošli, obětovali, nechali tady zdraví, síly, schopnosti, aby nám přinesli Krista.A stejně tak i Svatí sou poutníci a Matka Boží je poutnice a ona nás tady provází.Takže jako první věc máme se posílit v tom, že jsme poutníci víry.Ať už jsme měli totalitu, nebo teď máme zas konzumní společnost, v každé společnosti a v každé etapě života potřebujeme posilu ve víře.A v tom se máme vzájemě povzbudit a podržet a pomáhat si v tom.Že ze za totality, jak lidé věřící spolu drželi a posilovali se, že jo, to musela být víra, abychom obstáli.Vzpomínám na jedno vyprávění otce biskupa, který byl ve vězení.Nám říkal, jak to tam bylo těžký, ale prostě věřily, že jsou v Boží ruce a projevovali to tím, že tam v pokoře čekaly na to až Bůh je osvobodí, nějak to promění, odpouštěli nepřátelům, byl to projev víry.A jednou tento biskup uklízel chodbu, dlouhatánskou chodbu a přišel tam bachař, rozkopl mu ten kyblík a říká:,,Znovu biskupe." A otec biskup se sehl a znovu začal šůrovat tu dlouhou chodbu a až to měl hotový, tak přišel bachař a říká:,,No tak co, kde je ten tvůj Pán Bůh a co teďka dělá?" A otec biskup řekl:,,Můj Bůh dělá stále to stejné-,mocné sesazuje z trůnu a ponížené povyšuje." No a v té chvíly mu bachař zase rozkopl ten kyblík.A otec biskup se sehl a zase šůroval tu chodbu a přišel potřetí bachař a zase mu to rozkopl.A otec biskup se pokorně sehl a dělal zase tuto práci.A ten bachař mu řekl:,,Biskupe já se z vás zblázním, z té vaší lásky" A otec biskup se postavil a řekl:,,Budu prosit Pána Boha, aby to nebylo kvůli mě" A tak vidíte, jak sme potřebovali víru, ať už byla totalita a potřebujeme ji stejně, když je dneska taková nabídka konzumu a všeho možného.Sme lidé víry,my do sebe nemáme cpát to všechno, co do sebe cpou pohané a čím naplňují svůj život,protože nemají žádný jiný poklad.Když se člověk víry,tak přece ze mě vyzařuje, že žiju něčím jiným a mám v sobě poklad, že mám v sobě něco krásnýho a já z toho žiju a já to můžu dávat.
Když sme takhle byly na pěší pouti s farníkama, tak sem si všiml takové zvláštní věci.Jsem zdravil ty děcka, ty lidi a oni mě většinou nezdravily, tak sem řikal:,,Co se dějě, co se děje, že ty lidi nezdraví?" Ale já sem je stejně zdravil a vždycky sem se na ně usmál a na jednom náměstíčku v jedné vesničče mávám na děcka a oni nic.Řikám:,,Děcka ahoj a pozdrav Pán Bůh!"A oni nic.Tak du za nima a řikám:,, Děcka tady u Vás se nezdraví?"A děcka si začaly ťukat na hlavu.A tak si řikám:,,To nevadí ,když ten svět je takový studený, takový prostě bez lásky, bez vztahů, bez zájmu to nevadí.Já je můžu zdravit a můžu se na ně usmát a můžu jim zamávat, i když u nich vidím tu prázdnotu a tak.Ale možná je to takové velké pozvání, aby dostali ten poklad ,který třeba my v sobě máme nést."Že jak neska lidi klidně řeknou:,,Já mám v sobě takovou prázdnotu, že se dívám na ty pořady v televizi, čím hloupější tím lepší, aspoň se nějak zabavim, že jo?" Člověk prázdný se zabavuje a plní všík možným,co tento svět nabízí.A když my máme být poutníci víry, tak má z nás vyzařovat to, že žijeme něčím jiným.Že žijeme z něčeho jiného a že nás něco jiného drží.A to Vám moc přeju.Víte i dneska sou hrdinové.My žijeme mezi hrdiny víry.Když jako kněz se setkávám s lidmi, kteří vydávají vsědectví, jak žijí, tak si kolikrát říkám, že žiju mezi hrdiny mezi světci.Když třeba dokáže mladý táta opustit zaměstnání, protože tam sou špinavý peníze a on chce mít čisté svědomí, to je hrdina víry, že opustí prachy, najde si horší zaměstnání,ale má čisté svědomí.A že mladá sestřička odejde z nemocnice, protože jí tam nutí mít účast na potratech a ona odejde, protože chce mít čisté svědomí.A to bychom mohly pokračovat do nekonečna.Člověk víry je hrdina v dnešním světě a potom z toho má radost a vydá o Bohu svědectví.
No potom sme poutníci naděje.Co je to naděje?Naděje je takový pohled dopředu že jo?Že Bůh to má ve své ruce a že se to opravdu všechno promění v požehnání a v dobro.Nedávno sme slavily Panu Marii nanebevzatou.Tady v bazilikách že má krásný obraz a nese to tajemství:,,Panna Maria nanebevzatá." A tato slavnost nás chce povzbudit, abychom se možná, jako křesťané v těch starostech a problémech, který máme, abychom se dokázali podívat častějc na nebe.Jeden turista u nás na Vranově všecko fotil a fotil taky strop a pak se mě zeptal:,,Otče proč se nebe kreslí na strop, když se tam nikdo nedívá?" : )A mě to připadalo, jako takový obraz do dnešní doby, že se možná na nebe málo díváme.Jako věřící člověk Bůh nám nebe slíbil a řekl:,,Já jsem tvoje jméno zapsal v nebesích." A řekl Ježíš:,,Já odcházím a připravil sem Vám tam místo, otevřel sem Vám nebe." A my se tam máme těšit.A to neni opium lidstva.To je naše naděje.Že tam, kam přišla matka Boží, tam přídeme taky my.A že dobré dílo nakonec se pozná, projeví a přinese svoje ovoce.To je bláznovství naděje.Tak ať dokážeme být zdravě zahleděni do nebe.Víte když někdo správně podívá na nebe na naději, tak správně žije tento svůj život.Ale když se nedíváme na nebe, co se stane?No budeme si dělat nebíčko tady že jo?Hlavně ať se máme dobře, tak jak je to u malého dítěte.Bumbat, hajat, papat a vozit se.: )Že jo?Uděláme si už tady nebíčko.A tak ať dokážu se dívat tam, kde je opravdový cíl, protože to mě pomůže překonat to všechno, co tady prožívám.
Vzpomínám na jednu rodinu, ta žena byla na vozíčku, manžel se o ní staral.A navíc tito hrdinové víry, oni si adoptovali tři děti.A dvě byly dobré, jakžtakž se vydařily a jeden chlapec byl takový, jak se řekne lotr.A přitom oni se k těm dětěm s takovou láskou věnovali.S takovou trpělivostí,tak jim dávali svůj život,ale ten jeden chlapec byl opravdu takový zlý.Několikrát, když nebyly doma, tak ten dům vykradl, vzal jim všecko, no prostě bylo to zlý, často byl vězení.A ti rodiče přesto nepřestali se za něho modlit, nepřestali mu odpouštět, nepřestali ho mít rádi.,,Vždyť přece je nášn my jsme si ho přece vzali a chceme ,aby z něj něco dobrého bylo!" Ale dostávali jen ránu za ránou a té paní se zhoršoval její zdravotní stav a ona na tom nechala nervy, zdraví a všecko.Ale mě se líbil jejich postoj naděje.Ta paní na tom vozíčku říkala:,,Otče ale, i když je ten kluk zase ve vězení, třeba si jednou vzpomene, že sme ho měli rádi, že sme se ho snažili vychovat.Třeba si jednou uvědomí tu lásku a třeba se změní!" Tak sem si řikal:,,To je naděje, to je pohled na Boží tvář, na to že Bůh může všechno proměnit i když se to vůbec nezdá, i když to tak vůbec nevypadá." A ta paní s pláčem na vozíčku říká:,,Doslechla sem se, že se ve vězení už po nás ptal a to nikdy neříkal!Prej řekl:,,Jak se má mamka a jak se má taťka?"A té ženě uplně zasvětlily voči, že se něco dobrého snad stane.Ona láska se vždycky vrátí, že jo?Když se člověk nešetří sám pro sebe a dokáže se dávat, tak Boží dílo se podaří.Tal ať sme lidé naděje, ať sedokážeme dívat dopředu.
No a pak sme poutníci lásky.Mladí, staří, muž, žena, kněz , lid věřící ve světě.Svatý otec Jan Pavel řekl, že tomuto bolavému světu, zlému nemocnému světu, nepomůže nic než nová fantazie lásky.A budeme o to prosit Matku Boží, Cyrila a Metoda, ať nám dají tu novou fantazii lásky.Víte proti nové fantazii zla v tomto světě pomůže lék bláznovství lásky.A vy to znáte z rodiny a třeba ze svých vzahů a z práce.Kde se najde člověk, který znovu a znovu miluje, tak tam se to začne proměnovat.Ty vztahy a ty situace a to pracoviště a ten náš domeček.Najednou se tam začne něco měnit.Budeme o to spolu prosit.
Jedna paní, co ležela dlouho v nemocnici měla mrtvičku a dávali jí deset procent na přežití,ale dostala se z toho, a ona říká:Tam u mě byla tak šikovná mladá sestřička, ta se mě tak věnovala.Učila mě potom mluvit psát, chodit.Ona mě postavila na nohy.V ní byl takovej život a taková touha mě pomoct."A ta paní říká:,,To je jako anděl, to je Boží láska, která se mi zjevila."A tak sem si na tom uvědomil:,,Jo to máme dělat my! To má být věřící člověk ,poutník lásky.My máme být zjevením lásky.Takovou tou rukou Boží." Aby lidi,když nás vidí, aby řekly:,,No s tím Pánem bohem to musí být prima!" Že jo?Když jeho človíček je tak príma, tak Pán Bůh je určitě úžasný.To je svědectví o lásce.Víte a já věřím, že kdo svůj život dává, tak ten sklidí hojné ovoce.Ale kdo sobec sobecký si to nechá pro sebe a myslí jen na sebe, tak ten půjde tímto světem ve smutku a nakonec zůstane sám.A my máme tento život dělat krásným.To je cíl naší víry a naděje, že žiju z lásky.Kam chtěl Pán Ježíš dojít, když byl na tomto světě poutníci?Kam chtěl Ježíš dojít?Chtěl dojít do Jeruzaléma.A co tam chtěl udělat?Chtěl dát svůj život za nás za všechny.Ježíš chtěl dojít do vrcholu lásky.A to máme udělat taky my.Dojít do vrcholu, do štěstí lásky.Dá to zabrat, není to jen tak.Začíná se každej den znovu.Třeba to začíná od maličkostí,že se pozdravíme, že se na sebe usmějeme, že dokážu zapomenout na sebe, že udělám něco, do čeho se mi nechce, ale udělám to s láskou.Jak říká matka Tereza:,,Svatost je docela prostinká.Znamená to dělat malé věci s velkou láskou." A ty malé věci máme pořád po ruce, že jo?A tak zkusme to, až přijdete domů.Maličký věci.Namazat chleba s láskou je lepší, než řízek bez lásky! : ) Dá se vedle sebe postavit člověk lásky a člověk sobectví.Jedna stařenka v domově důchodců říká:,,No teď nám tam na pokoj dali jednu stařenku, ale ta je teda železná komunistka.Je jí osmdesát a tak je vším pořád nespokojená.Jídlo špatný, spaní špatný, všechno špatný.A pořád se dívá do zrdcátka, nevím co tam v osmdesáti vidí." Říkala ta babička, ne já.A tak sobectví je být zahleděný do sebe a pořád být s něčím nespokojený, tak jak to vidíme často v naší moderní společnosti.A opak.Za jednou babičkou, která má osmdesát sedm let přijel vnuk Marek a že jí pomůže.,,Babi já ti du pomáhat." A když byla večeře, tak Marek říká:,, Babi nemáš rohlíky?"A babička říká:,,Nemám rohlík, musíš si vzít chleba." ,,A tak dobře" Tak se najedl a šel spát.A babička, osmdesát sedm let, ráno od pěti vstala a upekla rohlíky, aby je nachystala pro svýho vnuka, kterej jí má tak rád, chodí za ní a přišel jí pomoci.
Vidíte, co je to sobectví a co je to láska?A z lásky je potom radost.A tak děkujme Pánu Bohu, že jsme sem mohly semhle přijít, asi ten potlesk znamenal, že už mám skončit. : ) A děkujme za to, že můžeme putovat tady tímto světem a usmát se na lidi a vodpouštět a žehnat a bláznivě věřit, že můžeme něco krásnýho vytvořit a že jednou to bude lepší.No a když jsme takový poutníci až do nebeské svatyně a my věříme poutníci v nebe.Věříte v nebe? ,,Ano.." To nebylo vůbec slyšet...Věříte v nebe?,,Ano!!!"Tak když věříme v nebe ,tak z toho je taky jeden úkol.Někdy si lidi dokážem udělat peklo, že jo?A tak si dejme tady předsevzetí při této pouti:,,Pane já chci dělat nebe! Pane já chci druhým lidem dělat nebe!A začnu doma.Od malejch věcí a naprosto ti důvěřuju.Pane díky moc díky.Díky ,že sme mohly semka přijít a připutovat, díky, že jsi nás chránil.Svěřujeme ti tady všechno, co máme ve svém srdci.Jako ta babička.Otevíráme svá srdce, se vším, co tam máme a věříme, že na přímluvu Matky Boží Panny Marie, na přímluvu svatých Cyrila a Metoděje, že nás posílíš na životní pouti, že proměníš všechno zlé v dobré, že nám dáš novou naději a hlavně, že nám dáš novou fantazii lásky.Důvěřujeme ti.
Amen
na tohle kázání si dost živě vzpomínám, tehdy mě fakt zaujalo
díky za jeho přepis
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.